sobota 22. října 2016

Cesta hořkých látek 1. díl: Úvod a Tinsethova formule

Výpočet hodnoty hořkosti je jedním z klíčových výpočtů tvorby receptu každého domácího sládka a také sládka v minipivovaru. Oproti velkým pivovarům totiž nedisponujeme laboratorním vybavením, které by nám hodnoty hořkých látek dokázalo změřit. Potřebujeme však během tvorby receptu nebo třeba jen změny surovin odhadnout budoucí hořkost piva, tak bychom uvařili skutečně to, co chceme uvařit. Je tedy zcela běžné, že domácí sládkové a sládkové v minipivovarech musí obvykle počítat více, než jejich „průmysloví“ kolegové.

V této sérii článku bych chtěl zmapovat současné znalosti nejen o samotném výpočtu hořkosti, ale především dostupné vědecké poznatky o celém chmelovaru. V prvním díle si dnes ukážeme běžné odhadové výpočty a zaměříme se zejména na to, kde se vzaly a jaké mají limity. Druhý díl série půjde hlouběji do vědeckých znalostí této problematiky a pokusí se nalézt data a východiska pro třetí díl série, kde budu prezentovat zcela novou metodiku odhadu IBU, která si dokáže poradit i s chmelením, na kterém si současné metody lámou zuby – pozdní chmelení a chmelení ve Whirlpoolu, FWH aj.

foto: Marek Švančara, Tomáš Křížek, Petr Novotný